Aprílová vláda do května nevydrží

Vládní fraška pokračuje druhým dějstvím (komentář k prvnímu zde). Ačkoli by mohlo někomu připadat, že Standa přežil bez větší újmy, opak je pravdou. Gross sice bezostyšně přijal komunistickou podporu, což mu sice pomohlo vyhrát jednu bitvu, ale hlavně zbavil své poslední fanoušky naivních iluzí o čestném a upřímném premiérovi. A válku zdaleka nevyhrál.

Když neúspěšným hlasováním o nedůvěře vládě obsazoval hlavní stan poslanecké sněmovny sám ještě netušil, že král české politiky Klaus jej donutí k ústupu slibem o požádání opačného po rekonstrukci kabinetu. Ať už Standu komunisté podpoří nebo ne, obojí povede ke stejnému - k pádu vlády. Pravděpodobně komunisté Standu nepodpoří (vláda padne), ledaže by jim slíbil místa ve státní správě. V takovém případě, skutečně demokratičtí ministři odejdou z vlády a ani demokraté (v pravém smyslu tohoto slova) z ČSSD se nebudou Standy nadále zastávat (vláda padne).

Na tuto chvíli se již dlouho třese Klaus, konečně začne být důležitý. Jak sám avizoval, zřejmě osloví opět člena ČSSD k sestavení nové vlády. Osobně tipuji Bohumila Sobotku. Máme se na co těšit.

Je to v pořádku?

Po shlédnutí několika dílů nedělního diskuzního pořadu ČT1 Otázky Václava Moravce a po porovnání s konkurenční Sedmičkou na Nově musím konstatovat, že si veřejnoprávní televize s největší českou bulvární televizí prohodily role. Václav Moravec je nejen daleko agresivnější než jeho novácký kolega, navíc politickým tématům rozumí daleko méně.

Na moderátorovi Sedmičky Martinu Veselovském mě pak nejvíce zaujala jeho oblíbená otázka jím pokládaná přibližně každých deset minut:

Je to v pořádku?

Jak tohle skončí

Komedie kolem premiéra je nejen dlouhá, ale i pořádně zamotaná. Zřejmě bude ještě nějaký ten pátek pokračovat, ale určitě jednou skončí, nejpozději příštími parlamentními volbami. Ať už voliči rozhodnou jakkoli, po volbách nebude Grossův byt již nadále zajímavý. Prohra ČSSD, jež se stejně jeví nejpravděpodobněji, bude znamenat konec Grossova premiérování a tím i konec aféry premiérova bytu. Případná výhra ČSSD by na druhou stranu byla potvrzením voličské důvěry v Grosse a tím i projevením vůle lidu v odpuštění premiérových hříchů.

Do regulérních parlamentích voleb ještě zbývají skoro dva roky. Pokud bych si měl zahrát na prognostika, nedával bych však Standovi tolik času. Členové sociální demokracie nestojí za premiérem proto, že by mu natolik důvěřovali, jejich jako-jeden-muž-postoj je dán především premiérovým postem a tím i zatímním držením u moci. Standovým odchodem by ztratili míč ve prospěch prezidenta, který však hraje na jiné straně politického hřiště. Ačkoli by se mohlo zdát, že Klaus, Kalousek i ODS žádají demisi premiéra ze cnostných důvodů vyšetření korupce, pravda je poněkud méně ctnostná. Stačí se podívat, kdo by co získal či ztratil Standovým odchodem.

Kalousek - ministrem není a po Standově odchodu by se jím (jakožto předseda strany participující v jakékoliv příští vládě) pravděpodobně stal - je pro odchod.
Lidovečtí ministři - jsou ministry a po Standově odchodu by své místo jisté neměli - nejsou pro odchod nebo nehájí žádný názor.
Unionističtí ministři - jsou ministry a po Standově odchodu by jimi dost možná nebyli. V případě předčasných voleb by jimi nebyli určitě - nejsou pro odchod.
Sobotka - je ministrem a místopředsedou ČSSD. Grossovým pádem by si mohl polepšit jak ve straně, tak případně v nové vládě (pokud by se volby nekonaly). Aby nebyl podezírán ze zrady, je loajální ke Grossovi a raději se nijak nevyjadřuje.
Coura Buzková - jakákoli změna by ji buď mohla sesadit z místa ministryně nebo naopak poslat výš. Jedno znamená méně požitků, druhé více práce, z důvodu její lenosti raději nedělá nic.
ODS s Topolánkem v čele a Tlustým po boku - můžou pouze získat za předpokladu, že budou předčasné volby. O nic jiného se ani nesnaží.
Komunisté - ve volbách by zřejmě víc hlasů nezískali, oficiálně však s nimi nikdo nechce spolupracovat, snaží se vytřískat maximum ze stávající situace. Zřejmě se již domlouvají na tiché spolupráci s oslabenou ČSSD.
Klaus - má ruce svázané ústavou a do hry jej dostane jedině premiérova demise. O nic jiného se nesnaží.

Osobně si myslím, že se stane toto: Gross zůstane i po Velikonočním sjezdu předsedou strany a vlády. Lidovci podlehnout Kalouskovu syčení a buď podají demisi (kterou Klaus zřejmě nepřijme) či spíše vyvolají hlasování o důvěře vládě, kterým vláda neprojde. ČSSD zatím dovede s US zemi k předčasným volbám, které se budou konat na podzim spolu s referendem o Evropské ústavě. ČSSD ztratí polovinu hlasů a ani komunisté si nepolepší, US skončí. Gross padne, Sobotka se stane novým předsedou ČSSD. ODS spolu s KDU-ČSL vytvoří novou vládu. Prostor pro korupci, tak jak ji známe z předešlých pravicových vlád a z Kalouskova ministerstva obrany, teprve nabere na obrátkách.

Milošova nová kniha

Nechci polemizovat o špatném slohu, gramatických chybách, subjektivitě podání či autorově neomylnosti a sebestřednosti, na to všechno čtenář Milošovy nové knihy přijde okamžitě. První a asi i správné hodnocení by bylo - sračka, sice čtivá a občas i zajímavá, ale tím, že hovno má barvu čokolády ještě neznamená, že tak i chutná. Přesto se z knihy dá pár věcí vyčíst, mezi ty nejzajímavější řadím následující tři.

Miloš je kromě sprosťáka, jak jsme ho všichni znali z projevů ať už v parlamentu, v televizních diskuzích či jenom u piva, také asociál. Není divu, chlapec vyrůstající pouze s matkou a babičkou, od mládí odmítající kolektiv a milující především stromy a knihy, ani jinak dopadnout nemohl. Musím přiznat, že podoba s hlavním hrdinou Toolovy knihy Spolčení hlupců mě ohromila. Miloš je - se svojí neúprosnou logikou, ostře kritickým přístupem k okolí a vírou ve vlastní neomylnost, komentáři jakoby z jiného světa, bezespornou inteligencí, nemotornou chůzí a především všudestojícími hlupci, kterým se nejen nevyhýbá, ale přímo je vyhledává, aby jim svoji pravdu mohl vmést sprostými slovy přímo do očí - živoucí Ignácius Reilly.

Dalším a asi nejdůležitějším poznatkem celé knihy je, že politika opravdu funguje tak, jak si všichni myslíme - bez ideálů, beze snahy práce pro společnost, ale se svinstvy, které na sebe jednotliví aktéři házejí. Česká politika zkrátka není vyjímkou a dle Buchanana je další aplikací jeho teorie veřejné volby - každý člověk, a politiky nevyjímaje, kope především sám za sebe.

Naopak pozitivně musím ohodnotit Milošův předlistopadový článek, jež je mezi jinými dokumenty v knize také přiložen. Ačkoli se v něm Miloš může laikovi zdát poněkud nesrozumitelný, je určitě zajímavým počtením, minimálně jako důkaz Milošova protikomunistického hrdinství.

Úvod

Prezentuji zde své názory na politické dění v ČR.