Milošova nová kniha

Nechci polemizovat o špatném slohu, gramatických chybách, subjektivitě podání či autorově neomylnosti a sebestřednosti, na to všechno čtenář Milošovy nové knihy přijde okamžitě. První a asi i správné hodnocení by bylo - sračka, sice čtivá a občas i zajímavá, ale tím, že hovno má barvu čokolády ještě neznamená, že tak i chutná. Přesto se z knihy dá pár věcí vyčíst, mezi ty nejzajímavější řadím následující tři.

Miloš je kromě sprosťáka, jak jsme ho všichni znali z projevů ať už v parlamentu, v televizních diskuzích či jenom u piva, také asociál. Není divu, chlapec vyrůstající pouze s matkou a babičkou, od mládí odmítající kolektiv a milující především stromy a knihy, ani jinak dopadnout nemohl. Musím přiznat, že podoba s hlavním hrdinou Toolovy knihy Spolčení hlupců mě ohromila. Miloš je - se svojí neúprosnou logikou, ostře kritickým přístupem k okolí a vírou ve vlastní neomylnost, komentáři jakoby z jiného světa, bezespornou inteligencí, nemotornou chůzí a především všudestojícími hlupci, kterým se nejen nevyhýbá, ale přímo je vyhledává, aby jim svoji pravdu mohl vmést sprostými slovy přímo do očí - živoucí Ignácius Reilly.

Dalším a asi nejdůležitějším poznatkem celé knihy je, že politika opravdu funguje tak, jak si všichni myslíme - bez ideálů, beze snahy práce pro společnost, ale se svinstvy, které na sebe jednotliví aktéři házejí. Česká politika zkrátka není vyjímkou a dle Buchanana je další aplikací jeho teorie veřejné volby - každý člověk, a politiky nevyjímaje, kope především sám za sebe.

Naopak pozitivně musím ohodnotit Milošův předlistopadový článek, jež je mezi jinými dokumenty v knize také přiložen. Ačkoli se v něm Miloš může laikovi zdát poněkud nesrozumitelný, je určitě zajímavým počtením, minimálně jako důkaz Milošova protikomunistického hrdinství.